Zajímavosti z TČM
Historie tradiční čínské medicíny
Čínská tradice datuje počátky tradiční léčby přibližně od 3. tisíciletí př. n. l. Přesné počátky je obtížné dohledat. Některé prameny uvádějí dokonce i delší historii léčitelského umění - v ústním podání. Psané dokumenty se většinou nedochovaly v originále, byly stále opisovány a tak je i datování písemných dokumentů složité. Za základní dílo čínské medicíny je považována Vnitřní kniha Žlutého císaře z 27. stol. př. n. l., ačkoliv skutečný autor ani doba vzniku nejsou přesně známy. Druhým základním dílem, také z doby před naším letopočtem je Kniha složitostí - Nan-ťing.
Základní principy TČM
V průběhu vývoje TČM byly sestaveny rozsáhlé lékařské texty obsahující pojednání o energetických drahách, bodech a jejich využití - akupunktura (léčbu pomocí jehel), prohřívání bodu a oblasti na těle - moxibusce (léčbu pomocí horkých bylin) a komplexní bylinná medicína - fytoterapie.
Základní charakteristikou čínské medicíny je celostní přístup v pojímání člověka. Ten je chápán jako součást vesmíru - jako buňka ve větším organismu., která je s ním spojena a podléhá stejným zákonům. Stejná jednota platí i uvnitř lidského těla, kde jsou jednotlivé části propojeny a vzájemně se ovlivňují.
Stanovení původu nerovnováhy v organismu se provádí na základě detailní diferenciální diagnostiky a podrobných vztahových znalostí systému principů jin a jang, pěti prvků (voda, dřevo, oheň, země, kov), diagnózy jazyka, diagnózy pulsu a dalších metod pozorování částí těla.
Zdravý člověk, jako celek, a jednotlivé orgány, jako jeho části, se navenek projevují určitými příznaky. Při onemocnění jsou některé z nich atypické a signalizují nerovnováhu nebo chorobu. Detailní diagnostika umožňuje nalézt základní příčinu disharmonie a poté ji i cíleně napravit.
Metody harmonizace
Pro úpravu nerovnováhy organizmu jsou v TČM používány následující metody, a to jak v kombinaci, nebo samostatně :
- Fytoterapie - bylinná léčba
- Dietetika - stravování
- Akupunktura
- Moxování
- Baňkování
- Tuina - masáž
- Qigong - cvičení
Lidé používali části rostlin k léčení již od pradávna. Informace o používání čínských bylinných přípravků jsou známy z doby 3000 let př.n.l. kdy byla sestavena kniha 365 přípravků nejen rostlinného, ale i živočišného a nerostného původu a zpracována v knize Shennong bencaojing (Šenungův kánon bylin).
V současné době se obvykle užívají hotové bylinné směsi ve formě čajů, prášků, kapslí nebo pilulek. Originální čínské směsi se v mnoha případech používají beze změny mnoho stovek let. Jsou používány při konkrétních potížích s konkrétním účinkem. Skladba receptury směsi vychází z působení každé jednotlivé bylinky dle jejích účinků (povahy, chuti, směru účinku a tropismu) i dle působení v kombinaci s ostatními bylinami. Tradiční receptura funguje jako vyvážený přípravek, kdy každá bylina má v rámci směsi určitý „úkol“.
Např. pokud má směs organizmus zahřívat, jsou v ní použity byliny i mírně ochlazující pro vyrovnání a celkovou harmonizaci. Užívání samostatných bylin je předepisováno podstatně méně a týká se jen vybraných bylin.
Bylinné směsi se tradičně připravovaly ve formě odvarů, které se vařily i několik hodin. Dnešní obdobou tradičních odvarů jsou namíchané směsi Cha – čaje v nálevových sáčcích, které se vaří kolem 40 minut. Obvykle jsou vařené směsi účinnější než pilulky. Bylinné směsi ve formě pilulek však umožňují jejich použití ve vhodné době a požadovaném množství. Samozřejmě je pro většinu pacientů přijatelnější v dnešní dynamické době.
Tradiční čínská versus západní medicína
Tradiční čínská medicína je jednou z vůbec nejstarších léčebných metod na světě. Od svých počátků ve starověké Číně se z ní postupně stala nejpoužívanější metoda alternativní medicíny v západním světě. Jejím cílem je, ve srovnání se západní medicínou, nejen napravit momentálně vzniklý problém, ale především zajistit dlouhodobě trvalou harmonii lidského organismu.
Základní rozdíl mezi moderní - západní medicínou a TČM může být vyjádřen takto : „Moderní medicína léčí především vzniklý příznak nemoci, tradiční čínská medicína komplexně napravuje nerovnováhu – nemoc – uvedením celého organismu do přirozeného stavu“.